Leden jako měsíc naděje
„Letos to dám.“
Věta plná odhodlání, motivace a víry, že tentokrát to bude jiné.
Leden má zvláštní energii. Dává pocit nového začátku. Píšeme si seznamy, plánujeme lepší verzi sebe, chceme se posunout. Konečně dosáhnout toho, co už dlouho odkládáme.
A pak přijde realita.
Povinnosti. Únava. Návrat do běžného rytmu.
Položky na seznamu se neodškrtávají. Spíš se odsouvají. A s tím roste tlak a frustrace.
„Proč to zase nezvládám?“
Proč většina cílů selže
Většina novoročních cílů neselže proto, že bychom byli líní nebo že bychom neměli dost vůle.
Selžou proto, že vznikly z místa, které s námi není dlouhodobě v souladu.
Přináším ti tři překvapivé důvody, proč se ti to možná děje taky:
- Cíl není skutečně součástí tebe a tvé vize
- Cíl vznikl z nedostatku, ne z vnitřního směru
- Nemáš na něj vnitřní kapacitu a pocit bezpečí
Každý z těchto bodů dokáže cíl zastavit sám o sobě. Dohromady pak tvoří dokonalý recept na frustraci.
Pojďme se na ně podívat blíž.
1. Když cíl není součástí tebe a tvé vize
Spousta cílů vypadá na papíře skvěle.
Jsou logické, rozumné a často i společensky oceňované.
Jenže nejsou opravdu tvoje.
Vznikají ze srovnávání, z očekávání okolí nebo z představy, kým bys měla být.
Do takového cíle se často musíš nutit. Přemlouvat se.
Často začíná nenápadnou větou: “Měla bych…”
- Měla bych víc cvičit.
- Měla bych být produktivnější.
Tyhle cíle nejsou špatné. Ale vznikají z tlaku, ne z tvé vize.
A cíl, který má „opravit“ to, kým jsi, se dlouhodobě drží jen velmi těžko.
2. Když se o cíl snažíš z místa nedostatku
Druhý důvod je ještě nenápadnější.
Cíl nevzniká z toho, kým se chceš stát, ale z toho, čím už být nechceš.
- Nechci být unavená.
- Nechci mít málo peněz.
- Nechci mít pocit, že nestíhám.
A tak si nastavíš cíl, který má tyto pocity „spravit“.
A i když si původní věty “otočíš”, stále myslíš na to, co nechceš. Jenže cíl postavený na nedostatku udržuje tvou pozornost přesně tam, odkud vyšel. V realitě pak můžeš zažívat ještě víc toho, co už jsi nechtěla.
3. Když na cíl nemáš vnitřní kapacitu
Třetí důvod se také často přehlíží.
- Možná cíl chceš.
- Možná dává smysl.
- Možná je i v souladu s tvou vizí.
Ale tvoje tělo a nervový systém na něj nejsou připravené.
Cítíš napětí ještě dřív, než začneš. Stažení. Tlak. Únavu.
Všechno tohle jsou signály, že se s daným cílem necítíš v bezpečí.
A v prostředí, kde chybí vnitřní bezpečí, dlouhodobá změna vznikat nemůže.
Proč víc snahy většinou nepomůže
Když cíl nejde, většina rad zní stejně: víc se snaž, přidej disciplínu, musíš máknout.
Jenže žádná z těchto rad neřeší, jestli je cíl skutečně vnitřně tvůj, z jakého místa vznikl a jestli na něj máš kapacitu.
- Tlak nevytváří udržitelnou změnu.
- Vytváří krátkodobý výkon.
- A ten má vždycky svou cenu, a tou je únava, frustrace a pocit selhání.
Když cítíš odpor, není cestou ho zlomit nebo překonat.
Co se stane, když změníš výchozí bod
Ve chvíli, kdy se cíl stane součástí tvé vize, nevzniká z nedostatku a respektuje tvou kapacitu, se mění kvalita celé změny.
Neznamená to, že je vždycky snadná.
Ale přestává být vnitřním bojem.
Místo tlaku přichází směr, důvěra a udržitelnost.
Změna je pak přirozenou cestou k tomu, kým se chceš stát.
Právě s těmito úrovněmi pracuji v Identity Shift Coachingu.
Nezačínáme u chování, které musíš změnit a vydřít si jej vůlí nebo disciplínou, kterou se ti nedaří udržet.
Začínáme u místa, odkud se rozhoduješ. Kým se stáváš. U tvé identity.
Protože když změníš svou identitu, tvá změna se propíše do reality.
Pokud cítíš, že letos nechceš znovu zůstat na stejném místě, ale vytvořit změnu, která s tebou vydrží, možná je čas jít hlouběji.
